Tahle příhoda začne dvěma prdelkami a pokračuje přes Vosáhla až k duchovnímu cvičení. Abyste byli varování. Ale nejdřív k těm prdelkám.
Předběhly mne dvě takové, patřící mladým maminkám, na procházce u přehrady. Mám to rád. Jak ty maminky, tak ty leginy, co na běhání nosí. Neběžely nijak rychle, tak jsem mohl - z vědeckých důvodů - chvíli pozorovat, jestli mají správně srovnané švy a poslouchat, o čem si povídají.
“Mám s ní trable,” povídá ta s kytkou na zadku, “je v devítce a začíná být agresivní na spolužáky”
“Jak agresivní?” říká její kamarádka, s fialovým zadkem
“Normálně je fackuje.”
“To je po tobě,” směje se fialová, “ty jsi přece v devítce rozbila Vosáhlovi brejle židlí”
“To bylo ale něco jiného! To byl Vosáhlo!”
Směju se. Vždycky to je něco jiného, když jde o nás a Vosáhla.
Ale nedalo mi to, někde jsem už tohle slyšel. Tedy ne tenhle přístup, ten má každý, ale něco kdysi, snad citát, na podobné téma … co to sakryš bylo?
Na druhém konci jezera jsem si vzpomněl, i když už nevím autora (doplňte si sami podle svých oblíbených memes: Einstein, Dalajlama, Masaryk … u myšlenek je to jedno). Zhruba takto:
“Sebe soudíme podle svých úmyslů a druhé podle jejich činů. Co takhle to dělat naopak?”
To je báječná rada a pokud chcete zažít mentální dobrodružství, tak to chvíli zkuste. Budete si připadat jako Jim Carrey ve filmu “Liar, Liar”: je to téměř nesnesitelné k žití, protože tenhle přístup tak zamává s vlastní sebeúctou, egem a hodnotovými postoji, že člověk buď rychle zbudhovatí nebo toho rychle nechá.
Ale advent je za rohem, je čas usebrání, a vůbec, jestli tohle teď čtete, tak přesně kvůli tomu, že to teď máte číst (njn, znáte ty ezo kecy).
Chudák Vosáhlo. Někdy v osmé třídě jsem jednomu podobnému taky rozbil hubu, i když ne židlí. Ale to bylo samozřejmě něco úplně jiného.
Další posty: