Pozoroval jsem minulou neděli v Limě od časného dopoledne, jak se v každém parku tvoří hloučky. Někteří mají kostýmy, středoškoláci jsou vesměs v černém, ale to je vlastně taky kostým. Tancují a hraje jim k tomu kapela nebo muzika z bedničky: každý hlouček má svých pár tanců, jedou je pořád dokola, od dopoledne do desíti večer. Myslel jsem, že zrovna probíhá karneval, ale chudší “limeňos” prý takto tráví každou neděli. Je to zadarmo a navíc: vláda zavřela muzea a všecko. Aby se lidi moc neshlukovali…
Odhadem to bude pár tisíc tančících. Protože se jejich indiánské rytmy překřikují, tak to celé zní a vypadá jako jeden velký barevný blázinec. Dá se to poslouchat a sledovat celý den, s lahví IncaColy v ruce.
No a ještě jednu zajímavou muziku jsem potkal, ve městě jménem Barranca. Tam zase (asi místní politici) vymysleli, že budou propagovat očkování osvětovou písní. Takovou tou typicky latino a la “bailamos por la playa”. Text zní: “já tancuji, ty tancuješ, my všichni tancujeme ve frontě na vakcínu”, refrén pak: “ahoj vakcíno, ahoj vakcíno, jdeme se všichni očkovat”. Ve španělštině to zní trošku příčetněji. Trošku. A hraje to, světe div se, z popelářských vozů během svozu odpadu.
Náměstíčko před justičním palácem. A těchhle teenage děvčat a kluků, muzikantů a kostýmů tam bylo asi tak tisíc.
Peru, Limeňos a jejich neděle.