Nadával jsem jí, ne moc ale od plic, a protože Čičinka je jako každý stroj duše citlivá, rozhodla se mi předvést, jaké to je, kdy si dáma postaví hlavu.
Začalo to docela nevinně: občas si jen tak chcípla, když klesly otáčky motoru. Internety poradily, že příčina může být v A, ale taky v B nebo C, a určitě je třeba pro jistotu zkontrolovat D až R.
Jsem sakra technik, přijdu na to sám, ne? Koupil jsem konektor a naučil se ovládat auto diagnostiku. Druhý den vím číslo chyby a vyzbrojen touto znalostí můžu na internetu najít, že: příčina může být v A až R. Někdy, výjimečně, i v S nebo T.
Zatracené počítače. Kašlu na to. Třeba se to nezhorší.
Pár dní jsme takhle jezdili. Stál jsem na každé křižovatce s vytůrovaným plynem a kolemjdoucí se ohlíželi. Tvářil jsem se že ten kravál a smrad neděláme my, že tady vlastně vůbec nejsme. Ale když Čičinka chcípla potřetí na krátké, ale rušné španělské ulici a moje jinak mírná žena si odevzdaně povzdechla, musel jsem udělat to do čeho se mi nechtělo. Jít se domluvit k místnímu opraváři motorových strojů. Španělsky, samozřejmě.
“Dime.”
“No trabachá… tengo que empezar .. como se dice … una máchina…”
“Qué?”
“Nada. El motor es mal. Muerto. Comprendes?”
“Quééé ??”
Ale jo. Nějak jsme to zvládli. Přijal opravu, slíbil že zítra určitě zavolá. Po třech dnech skutečně zavolal a prý mám honem do dílny, že mi musí vysvětlit v čem byl problém.
Vysvětlil mi to. Vodopádem rychlé andaluské španělštiny, ze které jsem rozuměl leda tak Forrrd a falta.
Nakonec vyvezl Čičinku na zvedák, zatáhl mne pod motor a začal důrazně klepat na takové plechové, očividně čerstvě vyměněné, oné.
El egeró, prý, el egeró.
Si si, vale, kývám hlavou jak houpací kůň. Hlavně že to funguje. Ale co to sakra je, egeró? Maďarsky to znamená “myš”. Hergot, že by…?
Po opravě na pláži. Čičinka přemýšlí, co zase provede, já přemýšlím, jestli ten kýč má cenu fotit, a moje žena
pro jistotu zrovna fotí, kdyby to přemýšlení trvalo moc dlouho.
Ta věcička se jmenuje recirkulace výfukových plynů. Anglicky Exhaust Gas Recirculation. Zkratka EGR. Dílenskou španělštinou tedy “el egeró…”
Jedu domů, snažím se nezapomenout el egeró a těším se, že mne žena pochválí. Pochválila, ale to jsme ještě netušili, že si Čičinka jen dává pauzu po prvním kole.
Už nechcípá, ale pro změnu nestartuje
“Musíš počkat něco mezi 20 a 30 sekundami, pak to zkusit krátce, abys nevybila baterku, a pak zase počkat. Na patnáctý až dvacátý pokus to chytne.”
“A když nechytne?”
“Tak to zkoušíš dál. no. Zatím skoro dycky chytla.”
“A s tímhle sis troufl jet přes celé Německo, Francii a půlku Španělska? Když je Covid a měli jsme na přejetí 72 hodin?”
“Ve dvacíti umí být pankáč každý, miláčku.”
Pankáč nepankáč, Čičinka prostě zase trucuje a už je to otravné. Stojíme na parkovišti a musíme jako obvykle počkat dvě hodiny, než motor vychladne a madam se uráčí nastartovat. Ještě že máme kafe, postel, nekonfliktní povahy a venku je pláž a horký španělský podzim. Ale zítra znova dílna.
“Ola, Charmíííl, que tal? Todo bien?”
“El motor es mal.”
“Quééé, otra vez??”
Za tři dny (neboj, Charmíííl, tentokrát určitě zavolám hned zítra, por seguro) stojíme pod zvedákem a klepeme na další plechové oné. Pro změnu pojmenované Hall snímač.
Ty znám, vysvětluju nadšeně španělsky. Používám je pro robotiku, jsou to takové prťavé obvody za 10 korun, že jo?
Jsou. Akorát ve Ford provedení a s prací je z té desetikačky rázem 80 €.
Čičinko, nezlob.
Nenadávejte strojům. Nemají to rády. Ale taky musí vědět, kdo jim kupuje naftu. Po cestě z dílny zastavuju na výhledu, otvírám kapotu, prozkoumávám el egeró a nejdražší Hallův snímač na světě, pak sedám do kabiny a mám k Čičince monolog, zvaný motivační.
Milá zlatá, takhle teda ne. Buď budeš sekat dobrotu, nebo půjdeš zpátky k zedníkům.
Co jsme si to jsme si, já ti už nebudu nadávat a ty se budeš chovat slušně.
Comprendes, guapa?
Čičinka neodpovídá. Avšak rozumí.
Na usmířenou jí kupuji ve městě novou sadu klíčů k zapalování.
| « Předchozí kapitola: Záclonky |