říjen 2021
Proč jsme projeli poslední volby? Analýz bylo a je hodně, ale málokterá jde na dlouhodobou podstatu problému.
Stále ještě nechápeme rozdíl mezi marketingem a reklamou, a tímpádem nedodržujeme vlastní marketingové sliby. V delším čase se nám to vymstilo, protože tak podnikání, i politické, prostě funguje.
To je dost plnotučné prohlášení a abych ho rozebral, musím začít u hamburgerů.
Jak to dělá McDonalds
Marketingový slib je nejvnitřnější základ daného podnikání: “to”, co svým zákazníkům vždy a za všech okolností musíš dodat, protože si na “to” u tebe zvykli a protože “to” děláš z konkurence nejlépe, v ideálním případě jako jediný. Dokud tento slib dodržuješ, zákazníci ti odpustí leccos. A pozor: není to reklamní slogan, nebývá na billboardech.
Marketingový slib Mekáčů je zhruba: dodáme vám předvídatelné jídlo, v předvídatelném čase a prostředí, za předvídatelnou cenu. A i když se McDonalds občas rád reklamně sveze na módní vlně hipster burgeru se salátkem navíc, není to podstata jeho podnikání.
Zato věnuje obrovské úsilí školení a kontrole svých nezávislých frančízantů, aby hranolky měly přesné množství soli a zaměstnanci oslovovali zákazníky standardní formulkou.
Tímpádem McDonalds nemusí zajímat protesty na výživovou hodnotu jejich potravin. Ví, proč je zákazníci volí: pro standardizovanou žemli do dvou minut. Toho se drží, z toho neuhýbají. A funguje to slušně, jak vidno.
Agročert
Zpět k politice. Politická divize Agrofertu jménem ANO si, po počátečním zastřelování, taky vybrala neprůstřelný slib: důchodce bude v této zemi pán.
Proto protesty na svévolné nakládání se státními prostředky, na ničení země, na vyplundrovanou kasu pana Babiše ani neškrábnou: jeho skalní voliče to nezajímá.
Z jejich pohledu dělá co má: bije se za své důchodce verbálně, občas jim přihodí na důchodu, stará se o vyhrazené hodiny v obchodech v době Covidu, tu a tam natře Kalouska, kterého nemohou ani cítit. Dělá to chytře a zhusta podprahově: média Agrofertu například svorně jedou nostalgii dob, kdy voliči ANO byli mladí. Jen tu a tam prosákne slib v plné nahotě, jako na billboardu “budu se bít za vaše důchody”.
Definoval jeden slib, drží se ho a neuhýbá z něj. A funguje to.
Jak si tady vedou Piráti?
My jsme naslibovali hodně. V dřívějších letech to bylo: budeme dělat jinou politiku. Budeme transparentní. Odstraníme byrokracii. Přineseme politiku blíž občanům. Svoboda interetu, svoboda hulení, konec šmírování. Hajzlíci u nás nemají šanci. Docela dost na pět politických životů, mimochodem.
Ve volbách 2021 přibyla další várka slibů: všechno všem. Přidáme důchodcům z peněz Agrofertu. Podpoříme prodej zvěřiny (vážně). Naopak mnohé z původních slibů šly do kytek, aby někoho nenaštvaly. Čímž jsme voliče dokonale zmátli: co teda vlastně ti Piráti chtějí?
Asi jako by Mekáč sliboval fastfood, večeře při svíčkách, quinou a pojištění najednou.
Že tuhle hromadu slibů neplníme - a vzhledem k rozsahu ani nemůžeme - netřeba dodávat.
Hospodský test
Slib dané entity lze pěkně poznat, když posloucháte chlapy hádající se v hospodě:
“Babiš krade.” “Ano, ale přidal mi pětistovku na důchodu…”
“Z mekáče akorát ztloustneš.” “Ano, ale když spěchám tak se tam za stovku najím…”
“Piráti jsou jak neřízená střela.” “Ano, ale … co vlastně?”
Vidíte ten pattern?
Slib je ta část za “ano, ale…”
A je vždy osobní: mně něco přináší, já se kvůli němu mám líp.
Velké a vzdálené věci jako vyrovnaný státní rozpočet, udržitelné hospodaření nebo šíhlá linie za 10 let jdou stranou před osobním a okamžitým prospěchem.
Co s tím
Řečení je principielně snadné, ale ďábel je, jako obvykle, skryt v detailech:
1) zůžit množství slibů na ty podstatné
2) důsledně je dodržovat
A to je na delší povídání, které si zaslouží samostatný článek