Leden 2024
Nemálo známých přijímá se značnou nedůvěrou to, že jsem se dal “k těm Pirátům,” myšleno k té politické straně. Nejčastější námitky, pronášené lehce udiveným tónem, jsou “víš s kým ses dal dohromady?” nebo “a to seš tak naivní?”. Mno, zamýšlím se nad tím pořád, ne že ne.
Teď se mne ale jedna kamarádka zcela vážně zeptala: “Opravdu jsou Piráti takoví misogyni?” a poctivá odpověď by asi byla “já ti holka fakt nevím”.
Vezmu to popořádku.
Plusy a mínusy
Plus: u Pirátů je (bráno na metr čtvereční) zatraceně silná koncentrace ženských aktivistek, transgender, LBTG a dalších jednotlivců a zájmových skupin z gender oblasti, tak nové, že pro ni ještě ani nemáme jméno. Já vím že to není tak úplně odpověď na otázku “jsme misogyni?”, ale cosi to o té straně říká. Nemůžete někde jen tak do pléna plácnout genderový stereotyp, aby hned kdosi nevyskakoval. Občas na můj vkus až moc hlasitě, ale v principu jde o věc správnou. Svět se mění, ať si o tom my odrostlejší myslíme co chceme.
Mínus: dva tři plnotučné skandály sexuálního obtěžování s pirátskými jmenovkami. Co dodat.
Plus: vypořádání se s nimi (těmi skandály). Našlo se dost vlivných Pirátů, co chránili oběť, například. A politická kariéra mužů, co za své svaté právo považují stahovat kalhotky bez souhlasu příslušné dámy, je u Pirátů v praxi víceméně nulová. Naštěstí.
Plus: ženské v pirátské aministrativě, různých resortních týmech, tam kde jde o neviditelnou práci. Možná je vám to povědomé. Bez ženských, co věci nakonec odpracují, se různé části všehomíra mají tendenci hroutit, jak jsem si už dávno povšiml.
Mínus: sexismus na plný plyn, někdy. Tak třeba místopředseda vlády a náměstek primátora, oba Piráti, před (virtuální) místností plnou lidí vtipkují o dildech a striptýzu na účet protikandidátky prvně jmenovaného, která má tu drobnou smůlu že tam není a nemůže se bránit. Sto lidí se rozpačitě směje a fanynky obou gentlemanů řičí nadšením. Nevymýšlím si, to se fakt tento měsíc stalo. Málokdy se za své kolegy stydím, ale za chování Ivana Bartoše a Zdeňka Hřiba v téhle aférce docela jo. To se fakt nedělá, ogaři.
Plus: hodně ženských na kandidátkách. Jak kde, jak kdy. Ale celkem dobrý.
Mínus: málo ženských na kandidátkách, tam kde jde o moc. Viz slavná fotka “Sněhurka a čtyřicet trpaslíků” ze startu sněmovní kampaně 2021. Ta fotka se nepovedla, ale ona celá ta akce (mimochodem řízená až na výjimky muži) nebyla žádný zázrak.
Plus: lepší se to. Třeba na letošní kandidátce do Republikového předsednictva (výkonný řídící orgán Pirátů) je hromada ženských, pracovitých, názorově konzistentních, silných. Jsem za to rád. Markéta Gregorová na předsedkyni, Klára Kocmanová, Dominika Michailidu, Jana Skopalíková nebo Tereza Vovesová na místopředsedkyně (no jo: taky se tam najde pár rozumných chlapů)
Co má kdo v kalhotách
Já vím že těm ženským nadržuji. Proč by konečně měla být (jakákoliv) ženská tam, kde se rozhoduje, lepší než (jakýkoliv) chlap? Nemá pravdu omšelý bonmot “přece nebudu volit někoho jen kvůli tomu, co má v kalhotách?”
Jenže, když se nad tím zamyslím důkladněji, možná nakonec právě tohle je ten důvod, proč dámy preferovat:
To, co máme v kalhotách my chlapi, nám velí protivníky zničit.
Myslet v pojmech jako: přítel a nepřítel. Sejmout a porazit. Konflikt a žebříček, vítěz a poražený.
Větší pes prcá, soryjako, říká pravověrný alfa samec, přesvědčen, že on sám bude větším psem navěky.
Testosteron takový prostě je.
To, co mají v kalhotách ženské, nebo spíš to, co s tím dámy dovedou stvořit, totiž děti, naopak ženám nedovolí zapomínat na celek. Na budoucnost. Není náhodou, že kolem ženských bývají spolupracující kruhy. Kolem alfa samců (včetně těch v sukních) spolupráci nenajdeš. Tam jsou jen podřízení, fanynky a nepřátelé.
Bít nebo se nebít?
Mno, chtěl jsem zjistit odpověď na jednu otázku, a přibyly mi dvě další.
Která strategie je lepší: ta kooperující, nebo ta konkurenční?
A proč vlastně alfa samci rádi vysazují na ženské, které je mohou ohrozit, ač je to tak nechlapské, tak zbabělé?
Možná je na všechny tři otázky shodná odpověď: dlouhodobě je totiž kooperační - nikoliv konkurenční - strategie téměř vždy výhodnější. Větší pes možná porazí jiného velkého psa, ale ví, že proti kooperující smečce nemá šanci.
A kdo se cítí ohrožen, ten útočí. A proto jsou někteří Piráti - naštěstí jen málo a opravdu jen někteří - skutečně misogyni. Ale většina ne. Většina fakt ne.
Douška pro kolegy
Pro Piráty je kooperační - nikoliv konkurenční - strategie nutností: pokud má být Pirátská strana k něčemu, nemůže pořád vyplýtvávat většinu energie na vnitřní boje. Pověstná pirátská rozhádanost není novinářská kachna, partaj je pytel blech a občas se mele hlava nehlava.
Ono to s tím gendrem souvisí: dokud budou tón pořád udávat alfa samečkové, konfliktní mód nezmizí. Nebudu vás přesvědčovat. Jděte na fórum a přesvědčte se sami.
Já netvrdím, že dát ženským víc hlasu - a to i v exekutivě - automaticky způsobí nějaký zázrak, ale celkově mám důvody k opatrnému optimismu. Pozoruju zvolna vzrůstající podíl ženských u Pirátů, pozoruju postupnou změnu nálady, pozoruju vzrůstající množství mužů, pro které spolupráce je přirozený stav věcí a vidím tam korelaci: lepší se to.