Začalo to nevinně, chtěl jsem pár minut klid a pustil potomkům na Youtube nějaké točení na hrnčířském kruhu.
A o pár “tatííí, prosííím” později už je to tady: najít v krabici s poklady nějaké větší ložisko, vytisknout na ně domeček, k tomu jeden motorek za dolar, připájet USB kablík, aby se to celé dalo pohánět z powerbanky, a z čeho bych tak zkonstruoval stolek a točící plochu? Sláva, v další krabici jsou zbytky překližky “co se můžou hodit”, lupenkovou pilku mám. Borová větev z lesoparku (i s kůrovcem) poskytla solidní designové nožičky.
Mno, nemusel jsem to zflákat dohromady těmi vruty, žádná krásná truhlařina to není, ale na prototyp hrnčířského kruhu, verze 0.1 alfa, to snad stačí. Uff. Hotovo.
Slavnostní předvedení dětem vzbudilo nadšení. Říkám jim: musíte si navlhčit prsty na tu hlínu, vezměte si lavórek s vodou nebo tak něco. S pocitem dobře vykonané práce nechávám děti s novou hračkou na chodbě bytu, hnedle vedle sušáku s čerstvě vypraným prádlem. Rozhostilo se dlouhé ticho rušené jen vrčením motorku.
O hodinu později: umýt chodbu, umýt lino, přemáchnout prádlo, přemáchnout děti (hergot to jste si nemohly sundat to školní oblečení než k tomu sednete?) a zeď později oškrábnu nasucho. Ještě že je žena na horách a nevidí, jak vedu domácnost. Ale zase se povedlo vyrobit dva docela hezké talířky. Džbánky zkusíme příště.
Čím jsem to začal … jo: že jsem si chtěl vyšetřit pár minut klidu.
Další posty: