Druhá část: baterie jsou základ
V předchozí kapitole plánování mi denní spotřeba dodávky vyšla maximalisticky na 1.2 kWh / den, a realističtěji s trochou šetření 565 Wh / den.
Tuhle elektřinu je potřeba někde uskladnit. K tomu (překvapení!) slouží baterie.
Jedna ze dvou palubních baterek ve fázi montáže. Ve finále bude zakryta krabicí na podběhy. Hrníček obsahuje kofein.
Autobaterie
Jde použít autobaterie, ale lepší varanty jsou trakční nebo LiFePo. rozměrově jsou podobné autobaterkám, některé mají dokonce stejnou krabici (a patky). Dělají se pro bydlíky, lodi a podobně. Rozdíl proti klasickým autobateriím spočívá ve vnitřní magii: ušetří se na tom, že baterka nemusí dodávat velké proudy při startování, a naopak se posílí desky, mřížky a takoví ti malí trpaslíčci uvnitř, aby baterie snesla více cyklů nabití/vybití. Klasická autobaterka je prakticky pořád skoro plně nabitá, takže vybíjení třeba na 50% kapacity za běžných okolností nezná a moc to neumí.
LiFePo kvůli ceně odpadly hned. Dál jsem tudíž vybíral jen gelové trakční, pokud možno s přídomkem “gelové” (ale kdoví jestli to není jen marketingový kec).
Ve vnitřním uspořádání se našlo místo na dvě velké, a i rozpočet jsem měl zhruba na dvě, pokud by nebyly drahé. Takže volba nebyla náročná: šlo jen o to vybrat vhodný typ a doufat, že to nějak sedne se spotřebou.
100 Ah baterka (rozměrově sedí do dodávky) má 1200 Wh, u trakčních při využitelnosti 50% z toho můžu využít cca 600 Wh.
Tedy dvojice takových baterek, ve variantě omezené spotřeby, vydrží 2 dny. No. Není to zázrak. Doufal jsem tak ve 4-5 dnů. Tímpádem to bude víc o šetření a spoléhání na vývoj. Baterie nevydrží věčně, a za pár let budou mít nové zase o něco větší kapacitu.
Jak je to s tou využitelností: zjednodušeně řečeno, čím víc baterii vybiješ, tím víc jí zkracuješ životnost. Gelové trakční autobaterie mají při vybití do 50% výdrž cca 300 cyklů. Jde to po exponenciále, pokud vybíjíš jen do 80% procent, počet cyklů je násobně vyšší. Každopádně je nutno počítat s tím že baterie nejsou navěky, ale dva roky by vydržet mohly. Cena dvou 100Ah baterek s dopravou je kolem 7000 Kč (2021), tedy náklad řekněme 300 kč/měsíc?
Objednal jsem nakonec Baterie EXIDE EQUIPMENT 100Ah, 12V, ET650 u battery-import.cz. Byli šikovní, baterky dovezl přepravce za dva dny v pořádku. Nebyly zabalené, ale nápisy “neklopit” se nedaly přehlédnout, a přepravce s nimi nebouchl. Spokojenost.
Další volbou jsou powerbanky. Ty se dělají čímdál silnější, dokonce už i 30 Ah za nějakých 200 Kč (rok 2021). Přepodkládám že jimi postupně nahradím autobaterky a v daném prostoru získám víc kapacity. Ale to bude až za pár let. Některé věci jsou na pokroku dobré.
Montáž - teorie
Baterie budou přimontovány k podlaze auta, do plechu, a zároveň budou držet střední díl podlahy na místě. Připojení do plechu pomocí nýtovacích matic M8 (objednal jsem hliníkové i FE, uvidíme které se podaří nalisovat). Matice kupuji na kutil.cz Moc pěkný návod jak namontovat nýtovací matice bez použití kleští je tady.
Montáž - praxe
Šedivá jest teorie, zelený je strom života. Hned po vyvrtání první díry do podlahy se ukázaly 3 věci:
1) jsem pako
2) lisovací matice nebudou potřeba
3) napříč pod podlahou vedou ocelové profily, do kterých neradno vrtat. Schopný montér (viz bod 1) se nejprve podívá, než vrtá.
Zkrátka a dobře, mnohem jednodušší než patlat se lisovacími maticemi bylo provrtat díry skrz a zespodu auta dát obyčejné samojistící matice, pro jistotu ještě na “zakousávacích” zubatých podložkách. Znamenalo to uložit na poličku zakoupený spojovací materiál a koupit nový; ale připevnění je jednodušší a snad i trvanlivější.
Baterie mají standardní plastové patky pro osazení do auta; existují i plechové lisované příchyty přímo na patky, ale u nich by patrně neseděly díry. Nakonec jsem použil kus zemnícího pásu (pozink průřezu 4x30 mm), nakrájel z něj uchytky flexou, vyvrtal 8mm díry a celé to sešrouboval. Díry vedou skrz dřevěnou i ocelovou podlahu. Každou baterii drží na místě 6 šroubů M8. Napohled i na lomcování baterky drží fest.
| « Předchozí kapitola: Elektřina poprvé | Další kapitola: Elektřina potřetí » |