Na firmě Ikea se mi líbí jejich design, zjednodušený až na dřeň. Jejich mánie vyrábět všechno z pilin už poměrně méně. Ikeácký princip (minimalismus, nikoliv piliny) používám u všeho, a podlaha dodávky nebude výjimkou.
Pročetl jsem aspoň půl kilometru návodů na stavby dodávek, a z nějakých důvodů to vypadá, že heslem přestaveb je: čím víc vrstev, tím víc adidas. Dospodu izolace, na to mdf deska, na to kročejová hluková izolace (bůhvíproč, když pod dodávkou nikdo nebydlí), na to plovoucí podlaha, kobereček, někdy dokonce kachličky… tak tudy určitě ne.
Takhle vypadala podlaha, když jsem z dodávky vytrhal co se dalo. V levém podběhu je patrná prohlubeň,
zřejmě do něj nějaký umělec najel vidlema vysokozdvižného vozíku. Vybouchával jsem to hodinu.
Po vytrhání starých podlah, shnilých a plných cementu po zednících, zbyla plechová podlaha, profilovaná 7 mm vysokými podélnými prolisy (jak se později ukázalo, jsou nepravidelně rozmístěné, takže přiřezávání izolace byla opět radost nesmírná). Co tedy na ni, aby to bylo levné, neubralo to moc světlé výšky, rychle se to dělalo a dobře to vypadalo? Vymyslel jsem tři, vlastně jen dvě vrstvy:
1) Mirelonová výplň 10 mm mezi prolisy, aby se podlaha srovnala do stejné výšky.
Rejpal by mohl říct, že mezi 7 mm prolisy a 10 mm izolací je nezanedbatelný výškový rozdíl. Je.
Ale přece nebudu objednávat 7 mm mirelon jen na ten kousek podlahy. To si sedne. Doufám.
2) Na to celoplošně Mirelon 3 mm, pohliníkovaný, laminovaný. Viz kapitola izolace.
Ke kapotě po stranách jsem jej přilepil hliníkovou samolepící páskou: jako parozábrana, aby pod izolaci nelezla vlhkost. To je třeba udělat velmi pečlivě,
podlaha bude nejstudenější část vozidla, takže se tam vlhkost hodlá srážet nejraději.
3) Samotná podlaha bude z bukové překližky 10 mm, pečlivě přiřezané, obroušené a natřené lodním lakem (protože vlhkost).
Přípravy
Pokládce předcházelo ucpání všech děr v plechové podlaze. Bylo jich tam požehnaně: díry po zadní řadě sedaček, díry po mískách s oky na uchycení břemen,
díry po lisovacích maticích starých prahů, díry od krtka.
Díry se závitem jsem ucpal přiříznutými šrouby (uříznout flexou hlavičky, vyříznout drážku na šroubovák),
díry bez závitů trvale elastickým “karosářským” tmelem. Pozor na silikon: není to dobrá voba, časem vibracemi odpadne.
Tu a tam byla podlaha mírně orezlá: Rez jsem vybrousil drátěným kotoučem (opruz), natřel odrezovačem (dobrý) a zastříkal zbytky jakéhosi akrylového spreje. Ovzduší v dodávce se po těchto chemických orgiích opět proměnilo v hašišův sen, takže následovalo půldenní větrání - věru nic snadného na počátku února za trvalého sněžení a mrazech mínus 13. Ale nějak se zadařilo.
Šablony na podlahy
Před položením izolace jsem z plachet balícího papíru vystřihl šablony na jednotlivé díly podlahy. Překližka se prodává v plátech 250 x 125 cm, do dodávky tedy vyšla třídílná podlaha - díly na celou šířku podlahy, tudíž spáry byly kolmo na směr jízdy.
Příprava šablon se ukázala jako moudrý krok: vyřezávání desek bylo výrazně jednodušší. Když už se chválím: i posloupnost prací jsem zvolil správně: připravit šablonu znamená četné popolézání po podlaze, měření, zvedání, stříhání a nadávání, a to vše by položené izolaci škodilo.
Izolace
Nepřinesla žádné překvapení. Stejně jako u stěn to byla spousta měření, řezání, odmašťování, lepení a čichání výparů aerosolů. Až budu dělat další dodávku, pořídím si respirátor, protože mozkové buňky ze vší té vdechované chemie patrně neskáčou nadšením.
Výsledek ale stojí za to: zaizolovaná podlaha vypadá luxusně.
Výroba překližkové podlahy
Ruční cirkulárka (kocour) a přímočará pilka (hopsavka), vrtáky (ploché do dřeva), šmirgly různých hrubostí a jedno odpoledne. Se dřevem dělám dobře a rád, takže to šlo hladce. Mírné komplikace nastaly až u lodního laku: použil jsem cosi pseudosyntetického (pravá syntetika už se léta nevyrábí) se jménem Jachtlak, co od pravé syntetiky zdědilo nekonečnou dobu zasychání: po 24 hodinách už to sice nelepí, ale jen tak tak. Lak je měkký a musí se s ním zacházet náramně opatrně. O obtížích manipulace s čerstvě natřenou deskou 175 x 125 cm raději taktně pomlčím.
Použil jsem dvě vrstvy laku nahoru (první jemně přebroušena smirkem zrnitosti 400) a jednu zespoda. Protože malá dílna neumožnila dělat vše najednou, celé to natírání, respektive čekání na schnutí, zabralo skoro týden. Naštěstí na dodávce bylo mezitím pořád co dělat, takže prostoje nebyly.
Druhou řadu sedaček (trojsedačku) chci časem nahradit dvojsedačkou, která bude mít jiné díry. Proto jsem “provizorně” vyrobil ještě jeden přední díl podlahy, z levné OSB desky. Připravený překližkový díl použiji až do finální verze.
Noticka k materiálu: překližku je dobré koupit té nejvyšší “A/A” kvality. Rozdíl v ceně není závratný. Za prvé: jde o pohledovou záležitost, a levnější překližky mají v dýze díry, z výroby odflákutě zatmelené hnusným tmelem, který ve finále vypadá, poměrně nepřekvapivě, stále hnusně. Za druhé, levnější překližky se lepí lepidlem na bázi oslího trusu či něčeho podobně kvalitního, a při vyřezávání se vyštipují.
Připevnění
Nerad bych, aby mi při prudším zabrzdění či nedejbože sjetí do škarpy létaly obytným prostorem ploché desky značné váhy a rozměru. Z tohoto skromného požadavku vyplývá potřeba desky k podlaze nějak festovně připevnit.
Přední díl podlahy drží na místě druhá řada sedaček. Prostřední drží dvojice baterií, upevněných šrouby skrzevá podlahu. A zadní, nejmenší, přidrží zadní práh, a především dvojice šroubů na bocích, opět skrz plechovou podlahu až do sklepa.
| « Předchozí kapitola: Izolace | Další kapitola: Proč do toho, cifix, teče? » |