V povídání o krabicích na podběhy jsem si liboval, jak krásně vypadají oblé rohy; a slíbil rozepsat se o návodu na ohýbání překližky.

Není to složité, jsou ale zapotřebí čtyři věci:

1) Přípravek (a hodně svorek)
2) Rozumně přesná cirkulárka, hodí se i ruční “kocour”
3) Systém na napaření překližky
4) Čas. Hodně času

A ta překližka, samozřejmě. Použil jsem borovou třívrstvou, tloušťky 5 mm.

Ale nejprve, co od toho můžete a nemůžete čekat

Ohnout překližku, to je takový truhlářský protimluv. Překližka je záměrně dělaná tak, aby se co nejméně kroutila, vrstvy dýhy lepené napříč - no vždyť každý ví jak uvnitř vypadá překližka. Takže snažit se ji ohýbat vcelku se tak trochu podobá snaze o ohýbání cihly.

Velmi tenkou překližku (max 3 vrstvy, max 3 mm) horko-těžko, jakž-takž, ohnete, když máte šikovné ruce, trochu praxe (prvních pár pokusů pokazíte) a tenké pružné plechy co podrží v ideálním případě obě strany, nebo nouzově aspoň tu vnější. Je to poněkud barbarství, neboť dýha na vnější straně, která je při tomto postupu napínána, má tendenci se trhat, kdežto dýha na vnitřní straně oblouku se pro změnu touží vyboulit a odlepit od vrstvy střední.

Potřebujete-li, aby výsledkem byla ohnutá tlustá překližka, můžete také ohnout řadu dýh a ty, ohnuté, sklížit. Chce to velmi pečlivou práci a jako vždy, pracovat na přípravku, “v ruce” to prostě nepůjde.

Postup, který níže popisuji, je nejrychlejší metoda a obvyklý trik pro silnější materiál, kdy pohledová strana zůstane v pořádku, kdežto rub ne. Ale nevzhledný rub se dá “nějak vyřešit” (co tahle magická fráze znamená konkrétně, je popsáno o něco níže).

Zpátky k věci.

Přípravek

Ohyb děláte na mokré překližce, která musí perfektně, nejlépe přes noc, vyschnout. Po tu dobu je ji nutno zafixovat v přípravku, jinak celek uhne a výsledek můžete poslat leda tak do Číny.

Přípravek jde vyrobit z jakékoliv silnější překližky, použil jsem co jsem měl zrovna po ruce a celek zbouchal dohromady vruty. Důležitá je pečlivost: ohyb bude jen tak přesný, jak je přesný přípravek, nikdy ne víc. Obloukovité kusy dřeva v přípravku jsou celkem čtyři; ten první jsem co nejpečlivěji vyřezal na pásovce, obrousil a ostatní ofrézoval (frézou s rolničkou) podle něj; výsledek je velmi dobrý.

Vsuvka aneb varianty: Chcete-li být opravdu přesní, vyfrézujte oblouky horní frézkou na radiusovém přípravku, ale metoda s pásovkou pro amatérskou výrobu při pečlivé práci postačí. Nemáte-li pásovou pilu ani frézku, použijte osvědčenou kombinaci lupenková pilka + nebetyčná trpělivost.

Taky jsou tam díry na vložení svorek a u jedné hrany lišta, za kterou se ohýbaná překližka zachytí … no prostě přípravek, no.

Profi přípravek by měl mít navíc i plech na zachycení vnější strany ohybu, aby se z něj nevytrhávala vlákna. To ten můj neměl; na jednom ohybu se trochu vyštípla dýha, ale šlo to spravit žiletkou a Herkulesem.

Svorky: čím víc tím líp. Já jich na jeden ohyb potřeboval dvanáct.

Zprava doleva: díra na vložení svorky, překližka naříznutá skoro až k vnější dýze, svorka podložená odřezkem překližky, sluneční záře linoucí se od okna

Cirkulárka

Trik je v tom, naříznout ohýbanou část zevnitř až po vrchní dýhu, a to v pravidelných rozestupech. Rozestupy můžete zvolit a spočítat podle poloměru ohybu, nebo to flákat po centimetru jako já. Na oblouk vyšlo 33 řezů.

Dobře se řeže ruční cirkulárkou - kocourem. Na stolní pile, pokud není formátovací s pojezdem, se s velkou deskou manipuluje katastrofálně a práce zabere hodiny. Hádejte, jak jsem na to přišel.

Druhou nevýhodou stolní pily proti kocourovi je to, že se při řezání, nemáte-li přítlak, neubráníte kolísající hloubce řezu: u velkého kusu překližky snadno tu a tam přitlačíte méně, a výsledek je znát. Pořiďte si ke stolní pile pomocníka, tady se hodí.

Každopádně vždy řezy musí být přesné, je třeba použít vodící lištu. A určitě předem vyzkoušet na odřezku stejného materiálu.

Použijte co nejtenčí řezný kotouč, abyste neubrali moc materiálu. A samozřejmě kvalitní kotouč, kterým neřežete dřevo do kamen.

Jak napařit překližku

Ohýbané dřevo lze napařit v parní komoře, kterou zručný fušer sestrojí i doma z hadice od vysavače, konvice, vařiče a spousty lepící pásky. Je to ale pracné a pro jednorázovou práci taky trochu velké heblo.

Druhá možnost je dřevo ponořit na chvíli do horké vody. Dělá to tak i český kytarář Furch pro své znamenité nástroje, tak to pro Čicinku musí taky stačit.

V praxi celá operace vypadá nějak takto: Zednický kalfas, spousta horké vody z varných konvic, zabraná koupelna a celá rodina v pozoru. Vyjma kocoura, který je bezpečně zalezlý pod křeslem, chlupy naježené.

Doba paření stačí poměrně krátká: vyzkoušel jsem 10 minut, pak 9 a nakonec 8: pořád to stačilo a připadá mi, že čím kratší doba, tím lépe, protože tolik nepovolí lepidlo, kterým překližka drží pohromady. Ono to lepidlo není žádný zázrak, víme?

Každopádně: ať už byla příčinou zkrácená doba paření nebo získaná praxe, poslední ohyb dopadl nejúhledněji.

Napařená překližka výrazně změkne, krásně se ohýbá vlastní vahou. Stačí ji uchytit do přípravku (pomocník se hodí), přichytit svorkami, dát schnout někam do teplého kouta a hotovo.

A tady už to schne. Je vidět, že jsem na přípravek použil každý kus dřeva, co šel náhodou kolem.

Čas

Jo, čas. Všechno jsou to jednoduché, ale pomalé operace. Nejvíc času zabralo nařezávání; první ohyb jsem nařezával snad tři hodiny, poslední “jen” hodinu a půl. Paření a utažení do přípravku je na čtvrthodinku, ohřev vody, úklid potopy v koupelně a chlácholení ženy zaberou asi hodinu. Schnutí 12 hodin v teple. Takže, podtrženo a sečteno, jeden ohyb denně, když ohyb děláte jednou za uherský rok a nemáte v tom praxi ani rozumné forichtuňgy, jak se krásně česky říká.

Ale je to fakt krásné. Myslím že jsem to už psal.

Jak vyřešit rubovou, nepohledovou stranu?

Pohledová strana vypadá, a ostatně i je, elegantně ohnutá, potud vše v pořádku. Ale na rubové straně zůstala spousta nevzhledných zářezů. Co s nimi?

V Čičince jsem rub řešit nemusel, je a zůstává skrytý. Chcete-li mít i rub pohledový, nabízí se vlastně jen dvě možnosti:

Ta první je ohnout další kus překližky stejným způsobem, ale na opačnou stranu. Je třeba sestrojit druhý přípravek, protože poloměry se liší (o 2x tloušťku materiálu). Celek pak sklížíte dohromady a jediné co bude potřeba vyřešit, to jest zakrýt či zatmelit, je relativně úzká hrana.

Druhá, častější metoda, je vyrobit pár metrů tenounkých lišt a ty vklížit do řezů (doporučeno je dvousložkové lepidlo-epoxy), a celek po zaschnutí vybrousit do hladka. Je to piplačka a lišty by měly být s úkosem, tedy ne pravoúhlé, protože ohnutím se pochopitelně původně obdélníkový zářez změní na křivoúhelník.

Zkouška časem

Jak by dobře věděli stavitelé pyramid, kdyby ještě žili, čas prověří každé dílo. Návod nahoře jsem psal někdy v roce 2021 a teď, na sklonku roku 2025, kdy píši dodatek, ohnutá překližka v Čičince (která se nyní, podivuhodným řízením osudu, jmenuje Fred) jezdí a slouží už čtvrtým rokem.

Bylo do ní boucháno, kopáno, pršelo na ni, občas, když jsem pořádně nedovřel zadní dveře.

A ohyby stále drží, ta technika funguje. Protože použitá překližka nebyla lepena vodovzdorným lepidlem, paření ve vodní lázni poněkud porušilo soudržnost a z rubu, z těch sloupků materiálu co zůstaly mezi řezy, se odrolilo pár šupinek dýhy. Chtěl jsem je “jednou” zalepit zpátky, dokonce jsem je i sbíral a vozil v krabičce, ale… víte jak to chodí s těmi věcmi co plánujete udělat “až jednou”. Tu krabičku pořád ještě někde mám.

Pohledová strana se každopádně nijak nepokazila a vypadá i po čtyřech letech dobře.

Co ohnout příště?

Ohnout kus dřeva, to už je malinko vyšší dívčí (tedy pro nás amatéry, v truhlářském učňáku to dělají nejpozději v druhém ročníku). Výsledkem se dá úspěšně chlubit kamarádům v oflajnu i na sockách a ego má radost.

A další výhoda: jakmile ohýbání dřeva jednou vyzkoušíte, začnete přemýšlet, co ohnutého by se příště dalo vyrobit. Lampa? Podstavec k monitoru? Stolek?
Prostě a jednoduše: báječná technologie.

Ostatně tipuju že proto je na světě tolik zbytečných věcí, lidé prostě rádi zkouší své nové báječné technologie.

Obsah :: Další kapitola: Záclonky »