V povídání o krabicích na podběhy jsem si liboval, jak krásně vypadají oblé rohy; a slíbil rozepsat se o návodu na ohýbání překližky.
Není to složité, jsou ale zapotřebí čtyři věci:
1) Přípravek (a hodně svorek)
2) Rozumně přesná cirkulárka, hodí se i ruční “kocour”
3) Systém na napaření překližky
4) Čas. Hodně času
A ta překližka, samozřejmě. Použil jsem borovou třívrstvou, tloušťky 5 mm.
Přípravek
Ohyb se dělá na mokré překližce, která musí perfektně, nejlépe přes noc, vyschnout. Po tu dobu je ji nutno zafixovat v přípravku, jinak celek uhne a výsledek můžete poslat leda tak do Číny.
Přípravek jde vyrobit z jakékoliv silnější překližky, použil jsem co jsem měl zrovna po ruce a celek zbouchal dohromady vruty. Důležitá je pečlivost: ohyb bude jen tak přesný, jak je přesný přípravek, nikdy ne víc. Obloukovité kusy dřeva v přípravku jsou celkem čtyři; ten první jsem co nejpečlivěji vyřezal na pásovce a ostatní ofrézoval (frézou s rolničkou) podle něj; výsledek je velmi dobrý.
Taky jsou tam díry na vložení svorek a u jedné hrany lišta, za kterou se ohýbaná překližka zachytí … no prostě přípravek, no.
Profi přípravek by měl mít také plech na zachycení vnější strany ohybu, aby se z něj nevytrhávala vlákna. To ten můj neměl; jeden oblouk se trochu vyštípl, ale půjde to spravit žiletkou a Herkulesem.
Svorky: čím víc tím líp. Já jich na jeden ohyb potřeboval dvanáct.
Zprava doleva: díra na vložení svorky, překližka naříznutá skoro až k vnější dýze,
svorka podložená odřezkem překližky, sluneční záře linoucí se od okna
Cirkulárka
Trik je v tom, naříznout ohýbanou část zevnitř až po vrchní dýhu, a to v pravidelných rozestupech. Rozestupy můžete zvolit a spočítat podle poloměru ohybu, nebo to flákat po centimetru jako já. Na oblouk vyšlo 33 řezů.
Dobře se řeže ruční cirkulárkou - kocourem. Na stolní pile, pokud není formátovací s pojezdem, se s velkou deskou manipuluje katastrofálně a práce zabere hodiny. Hádejte, jak jsem na to přišel.
Každopádně řezy musí být přesné, je třeba použít vodící lištu. A určitě předem vyzkoušet na odřezku stejného materiálu.
Jak napařit překližku
Ohýbané dřevo lze napařit v parní komoře, kterou zručný fušer sestrojí i doma z hadice od vysavače, konvice, vařiče a spousty lepící pásky. Je to ale pracné a pro jednorázovou práci taky trochu velké heblo.
Druhá možnost je dřevo ponořit na chvíli do horké vody. Dělá to tak i český kytarář Furch pro své znamenité nástroje, tak to pro Čicinku musí taky stačit.
V praxi celá operace vypadá nějak takto: Zednický kalfas, spousta horké vody z varných konvic, zabraná koupelna a celá rodina v pozoru. Vyjma kocoura, který je bezpečně zalezlý pod křeslem, chlupy naježené.
Doba paření stačí poměrně krátká: vyzkoušel jsem 10 minut, pak 9 a nakonec 8: pořád to stačilo a připadá mi, že čím kratší doba, tím lépe, protože tolik nepovolí lepidlo, kterým překližka drží pohromady. Ono to lepidlo není žádný zázrak, víme?
Každopádně: ať už byla příčinou zkrácená doba paření nebo získaná praxe, poslední ohyb dopadl nejúhledněji.
Napařená překližka výrazně změkne, krásně se ohýbá vlastní vahou. Stačí ji uchytit do přípravku (pomocník se hodí), přichytit svorkami, dát schnout někam do teplého kouta a hotovo.
A tady už to schne. Je vidět, že jsem na přípravek použil každý kus dřeva, co šel náhodou kolem.
Čas
Jo, čas. Všechno jsou to jednoduché, ale pomalé operace. Nejvíc času zabralo nařezávání; první ohyb jsem nařezával snad tři hodiny, poslední “jen” hodinu a půl. Paření a utažení do přípravku je na čtvrthodinku, ohřev vody, úklid potopy v koupelně a chlácholení ženy zaberou asi hodinu. Schnutí 12 hodin v teple. Takže, podtrženo a sečteno, jeden ohyb denně.
Ale je to fakt krásné. Myslím že jsem to už psal.
Druhá výhoda: ohnout kus dřeva, to už je truhlářská vyšší dívčí (tedy pro nás amatéry, tipuju že v učňáku to dělají nejpozději v druhém ročníku). Výsledkem se dá úspěšně chlubit v hospodě i na sockách a ego má radost.
Třetí výhoda: jakmile ohýbání dřeva jednou vyzkoušíte, začnete přemýšlet, co ohnutého by se příště dalo vyrobit.
Lampa? Podstavec k monitoru? Stolek?
Prostě a jednoduše: báječná technologie.
Ostatně tipuju že proto je na světě tolik zbytečných věcí, lidé prostě rádi zkouší své nové báječné technologie.
| « Předchozí kapitola: Krabice na podběhy | Další kapitola: Záclonky » |