O co méně je v Čicince nábytku, o to musí být propracovanější.
Z krásné nové podlahy trčí vlevo i vpravo nevzhledné plechové podběhy. Před oběma jsou navíc přimontovány baterky, a před levým ještě neuvěřitelná elektrická rozvodna.
Tohle všechno potřebuju zakrýt něčím dřevěným. To “něco” musí plnit i pár dalších funkci, kromě ryze estetické:
- nést postel, aspoň částečně
- při složené posteli sloužit jako provizorní sedátko
- sloužit jako krabice na drobnosti (místa je pomálu a každé zákoutí je třeba využít)
- nemít příliš ostré rohy, protože se kolem bude chodit, v případě mých dětí také bezhlavě běhat
- být krásné, abych se tím mohl chlubit na blogu
Špekuluju, kreslím, přeměřuju, a výsledný návrh jsou dvě podlouhlé dřevěné krabice, táhnoucí se od zadních dveří k předním, vysoké asi půl metru, s robusní vnitřní konstrukcí a otevíracími dvířky na horní straně.
Abych to neměl tak jednoduché, jsou levá i pravá strana rozměrově různé. A vrchol všech komplikací jsem si vymyslel sám: místo zalomených rohů tam dám oblé.
Nedělejte to. Oblé rohy jsou šílená práce, na konstrukci i na ohýbání dřeva. I když … vypadá to dost dobře.
Krabice během výroby. Fakt vypadá jako sáně. V pravé části je vidět, jak na oblouk byla místo
hranolu použita buková překližka (ve skutečnosti dvojitá).
Materiál
Zbylo mi pár smrkových střešních latí 60x40 mm, po rozpůlení a projetí na protahovačce z nich mám hromadu hranolů 28x38. Vypadají robusně, použiju je na vnitřní konstrukci.
Tip: hranoly musí mít přesně stejný průřez, jinak je třeba každý spoj vyměřovat zvlášť a práce trvá třikrát tak dlouho. Nemít k dispozici protahovačku, raději bych koupil hotové hranoly v hobbymarketu.
Oblouky na vnitřní konstrukci udělám z bukové překližky 10 mm. Z podlahářských prací zůstala spousta zbytků.
Vnější stěna bude z jednoho kusu borové překližky 5 mm, stejně jako obložení stěn. Horní sedací plocha a otevírací víka, aby se dalo jukat dovnitř, budou opět z bukové překližky 10 mm, kvůli pevnosti.
Práce na konstrukci
Jde to snadno - truhlářská práce, kterou mám rád, a dávám si na ní záležet. Plátované spoje řezané na cirkulárce, lepeno Herkulesem, ani jeden vrut, ani jeden hřebík. Je zapotřebí spousta svorek, jako při každé truhlařině.
Jasně že by ta věc šla zbouchat na hulváta kovovými úhelníky a vruty, ale pevnost by byla menší a kromě toho: když něco dělám, chci aby výsledek i z neviditelné strany vypadal dobře.
Výsledek vypadá trochu jako přerostlé sáně, ale drží výborně.
Plátování stěn
Uříznout o něco větší kus překližky, ohnout obě strany do oblouku, přilepit herkulesem na konstrukci, přesahy ojet horní frézou. Zní to jednoduše, ale času to sežere moc a moc.
Nejvíc času zabralo ohýbání. Znamená to výrobu přípravku a pár dalších fíglů, a tak se o něm raději rozepíšu v další kapitole.
Horní strana je pak z překližky bukové, s pantíky a dvířky. Opět jsem všechny díly uřízl trochu s rezervou a ojel na přesný rozměr ruční frézou.
Tip: Při frézování a obecně strojním obrábění bukové překližky je třeba dávat pozor na rychlost, snadno se pálí. Trochu víc přitlačíte a hned je na dřevě tmavší flek (borová překližka tak háklivá není). Dá se s tím žít, leč profík obrací oči v sloup.
Jak to celé přimontovat
Do plechových stěn dodávky jsem šoupl oblíbené lisovací matice, tentokrát M8, a dlouhými šrouby, v některých případech přiříznutými závitovými tyčemi, krabice přimontoval. Krabice tak zároveň drží na místě prostřední a zadní díl podlahy. Jednoduché, funkční, snadno demontovatelné.
Tady už jsou krabice provizorně přichyceny v dodávce. Pravá ještě nemá horní stranu. Na posteli jsou vidět dodatečně
vyřiznuté díry, aby se dalo dostat k obsahu. Cement na posteli simuluje klidně ležící dítě, tedy jev,
který se v přírodě běžně nevyskytuje.
Co bych dělal jinak
Otvírání krabic se moc nepovedlo, a v další verzi přijde převymyslet a předělat:
Když je rozložená postel, do krabic se nejde dostat, protože dvířka jsou shora. V posteli jsem proto musel vyříznout díry rozměru dvířek a i tak to moc nefunguje, protože postel se trochu hýbe a díry nelícují.
Dvířka jsou navíc poměrně malá, takže i když je uvnitř dost prostoru, nacpu dovnitř jen drobnosti: petka s vodou dvířky projde, třílitrový kanystřík už ne.
Celkové vysvědčení: estetický dojem jednička s hvězdičkou, praktičnost dvě mínus.
| « Předchozí kapitola: Jak to s obložením dopadlo | Další kapitola: Jak ohnout překližku? » |