Tak na tohle se ptá úplně každý: kolik tě to prosímtě stálo?
A zjevná odpověď je: víc než jsem čekal. Ale ne o moc, naštěstí.
Úplně původní plán
Někdy v roce 2019, kdy plány na obytnou doávku byly ještě v plenkách, jsem tajně doufal, že se vejdu do 100 tisíc. To se ukázalo jako nerealistické. Tedy: ono to realistické je, svět je plný dvojic, které koupily dosluhující dodávku, hodily do ní matraci a s požehnáním všech svatých, Krišny a Velkého Zeleného Křečopažouta vyjely na cesty.
Jde to, určitě to tak jde, dá se zažít spousta báječných věcí. Ostatně se ženou jsme projeli půl kontinentu
v legendárním Volkswagenu té-čtyřce, kde nebylo o moc víc než ta matrace.
Jestli máte hoodně omezený rozpočet a kuráž, jděte do toho.
Teď ale chci zvolit jinou cestu, jsem totiž lenoch a nemíním trávit slunné dny rozebíráním spojky nebo za tři roky stavět nový vůz. Hledám zkrátka něco trvanlivějšího, co by vydrželo plus mínus deset let.
Zdvojnásobujeme sázky
Druhý, realističtější rozpočet, je dvojnásobný: strop bude 200 tisíc, z toho nějakých 50 na přestavbu a zbytek na dodávku. Doufám že to vyjde tak, aby byla dodávka obyvatelná, se solárním panelem, topením (bufíkem) a dalšími nezbytnostmi. Budu muset šetřit, 50 tisíc na materiál není nic moc. Velká výhoda je, že mám k dispozici dílnu zdarma, takže peníze půjdou jen na materiál, práce bude vlastní, pronájmy nebudou.
Jo, kruciš, a taky je třeba těch 200 k někde vzít.
Nasbírat dvě stovky, když už máte stovku, není pro python programátora pohybujícího se často v Praze neřešitelný problém. Začnete přijímat zakázky, pár - no trochu víc než pár - nocí se nevyspíte a časem ty prachy sesmolíte.
Guru odbočka
Když už o tom píšu, napadá mne jeden postřeh. Životní styl “osm-devět hodin v práci, 5 dní v týdnu, v létě 14 dní dovolené v Chorvatsku a o vánocích týden na horách”, ten nám společnost nabízí “by default”. Je snadné k němu dospět, protože vlastně stačí neřešit nic, jen se na každé životní křižovatce vydat tou nejvyšlapanější cestou.
Vzít to jinudy, třeba být nezávislý, cestovat a určovat si sám, kolik času strávím v práci, to dá práci. Hodně práce. A nejsou k mání rychlá a zázračná řešení “budu následovat metodu X a za měsíc dám sbohem šéfovi”. Fakt ne.
Pracoval jsem na změně životního stylu postupně asi 10 let, se spoustou omylů a slepých uliček. Co fungovalo, byl jasný cíl (chci časovou nezávislost), vytrvalost (běhat dlouhé tratě pomáhá) a moudrá rada “je jedno co děláš, ale snaž se v tom být co nejlepší”.
A taky minimalismus a finanční střídmost, neutopit se ve spotřebních půjčkách, kašlat na fancy telefony a stovky nezbytných věcí, vyhnout se za každou cenu celoživotnímu chomoutu hypotéky. Konec odbočky.
Takhle se dá taky ráno probouzet: na pobřeží, s výhledem na endemitické druhy žijící na rozhraní pevniny a moře,
jako jsou palmy, chlupatí psové a fotografové východů slunce
Zpátky k autu - vyšlo to?
Docela jo. Dodávka stála 140, opravy a papírování dosud nějakých 10, izolace přes 8, baterky 7, překližky, dráty, krabičky, blbosti a další materiál celkovou sumu nasčítaly na nějakých 190. Něco z toho byly omyly, kterým se dá vyhnout.
Nejsou v tom solární panely (kolem 10?) a bufík, tedy nezávislé topení, to bude zatím neznámá, ale netriviání částka. A během přestavby mě napadlo dalších pár drobností, které taky budou něco stát.
Sečteno, podtrženo: vejít se do 200 jde, ale výsledný rozpočet bude spíš k 230-250.
To je mimochodem v roce 2021 cena hooodně ojetého obytného vozu bez úprav, takže Čičinka zatím (ještě počkám co přinese praktický provoz) vypadá na rozumně ekonomickou variantu.
A jestli v tom opravdu půjde celý rok bydlet - no kde dneska koupíte barák za čtvt “míče”?
| « Předchozí kapitola: Co tam chci a nechci | Další kapitola: Demoliční práce » |